Střepy

Karel Kryl

1:Gmulici leží stín spuštěný z vDesmírGmu,
spadaly do hlubin figurky z pDapíru,
  Am G F#(-) F E
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbGmudou ti oči prCmo slzy Gma střepy z rozbitého zDrcadla sn[(Ami)]ů.
2:Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*:BrGmoukáš si pD#omalu tesklivou mGmelodii,
když bloumáš D#ulicí, cítíš se sGmám,
vyčteš si z křFišťáluD# tDěžkou mGmelancholii,
říkáš si: mD#ěsíci, jsi starý krDám!
3:Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zD#rcDadla snGmů.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:22:20.782+00:00
Výsledky hledání: